Chuck Comeau ze Simple Plan nedávno podal velmi dlouhý rozhovor Joe DeAndreaovi ze serveru AbsolutePunk, který (jak už je to u Chuckových rozhovorů běžné) byl plný zajímavých a nových informací.
Celý rozhovor si v angličtině můžete přečíst zde, nicméně níže vám nabízím nejprve shrnutí nejdůležitějších informací, které Chuck odhalil, a také český překlad celého rozhovoru.
Nejdůležitější zprávou je pravděpodobně název jedné z nahraných písní, který dosud nebyl nikde zveřejněn, a Chuck jej poprvé zmínil v tomto rozhovoru. Jedná se o píseň „Sad“, která je tou, na které Simple Plan použili trumpety a saxofony [více o ní zde].
V interview Chuck také odhalil nedávno zmiňovaný tajný soundtrackový projekt, na který kluci nedávno nahráli jistou píseň. Jedná se o soundtrack k chystanému remaku populárního francouzsko-kanadského filmu „The Dog Who Stopped The War“ a kromě Simple Plan by se na soundtracku měla objevit například Celine Dion nebo Walk Off The Earth.
Chuck také zmínil, že hlavním mixérem nového alba Simple Plan je Neal Avron, který dříve zmixoval alba například Linkin Park, Fall Out Boy nebo Yellowcard.
A nakonec se rozhovor stočil také k dnes již proslulé Chuckově a Pierrově spolupráci s kapelou 5 Seconds Of Summer. Vypadá to, že dvě písně, které spolu kluci složili nakonec pravděpodobně skončí spíše na albu 5SOS než Simple Plan.
Pokud vás zajímá český překlad celého rozhovoru, ČTĚTE DÁL.
Jaké to je vědět, že už máte vydanou první novou píseň ”Saturday”?
Jsme nadšení! Už je to dlouho, co jsme vydali novou hudbu. Poslední věc, kterou jsme vydali bylo takové malé EP, které obsahovalo písně, které nám tak nějak zbyly z alba Get Your Heart On. Vždycky si mezi dvěma alby dáváme načas, protože tourujeme dva nebo dva a půl roku během každého cyklu. Potom se na pár měsíců zastavíme, abychom nabrali dech, a opět začneme psát – a píšeme dlouho. Na toto nové albumjsme psali asi rok a půl. Napsali jsme asi 70-75 písní. Je to rozhodně vzrušující. Lidé na to čekají a my jim konečně můžeme dát něco, co si mohou poslechnout, a na co se mohou těšit. Je to skvělý pocit, když pomalu přecházíš ze skládacího procesu do procesu nahrávání a mít konečně k dispozici hudbu, kterou můžeš jako kapela vydat a odjet zpátky na turné a plánovat další koncerty, obal alba a tak podobně. Takže je vzrušující, že jako kapela máme to štěstí a tu výsadu, že to všechno můžeme dělat už popáté.
Takže “Saturday” nebude váš první rádiový single, že?
Je to teď tak trochu zamlžené. Dostáváme průběžně hotové mixy a tenhle byl první, který byl hotov a prostě nám přišel takový zábavný a rychlý. Neřekl bych, že reprezentuje celou desku, protože naše desky bývají velmi eklektické a velmi rozličné, ale prostě jsme si mysleli, že by bylo super jen tak vydat jednu píseň, abychom lidem řekli: “Hey, vydáváme novou desku, a to už brzy, a tady je píseň, která už je hotová – mrkněte na ni.” Takže jsme měli asi takové myšlení – bylo to hodně rychlé rozhodnutí a nebyl za tím žádný velký plan. Bylo to spíš takto: “Pojďme vydat nějakou hudbu a uvidíme, jak zaranžujeme zbytek alba.” Ale prozatím jsme chtěli prostě jen něco vydat pro naše fanoušky, kteří byli velmi trpěliví.
Tato píseň byla produkovaná Howardem Bensonem. Bylo to poprvé, co s ním kapela spolupracovala?
Ano, poprvé.
Produkoval většinu desky?
Ano, celou desku.
Vaše poslední album primárně produkoval Brian Howes, a nyní tu máme hudbu od Howarda Bensona. Jak přesně se rozhodujete, koho si zvolíte jako producenta? Vím, že tihle lidé dělají do mnoha hudebních žánrů, ale přemýšleli jste někdy o tom, že byste si najali někoho, kdo je třeba 100% popový producent? Nebo se snažíte vždy najít takového producenta, který se hodí k hudebnímu stylu vaší kapely?
To je hodně zajímavá věc. Nejprve musím říct, že co se týče nás – naše kapela není zrovna svým producentům příliš věrná. [Směje se] Máme hodně vztahů „na jednu noc“. A součástí důvodu proč to tak je, je to, že se domníváme, že se vždy můžeme od nových producentů naučit něco nového, a je vždy velmi vzrušující vidět, jak jiným způsobem nahlíží na nahrávací proces. Takže pokud má člověk příležitost pracovat s lidmi, kteří nahráli skvělá alba, která jsme poslouchali jako mladí… když má člověk příležitost s nimi strávit čas a učit se od nich, je to vždycky příležitost, které se chytíme všemi deseti a ze které jsme nadšení. Asi takhle jsme o tom přemýšleli. Pro nás je to trochu zvláštní, protože jsme vždycky jako kapela byli jednou nohou v popovém světě a vždycky jsme měli velmi chytlavé písně. Je to taková značka naší kapely. Ale zároveň jsme vyrůstali hraním v kapelách jako Reset, jejíž styl byl podobný jako u kapel z Fat Wreck Chords/Epitaph, a to je také stále součástí naší DNA. Je to takováto scéna, co uvidíte na Warped Tour – na tom jsme vyrůstali. Takže jsme byli vždy spojeni s těmito dvěma styly, víš jak to myslím? Takže když si někoho vybereme, chceme najít někoho, kdo má smysl pro pop, ale zároveň pochopí, o co se snažíme my. O velké písně, které si lidé snadno zapamatují, a které budou hrozně chytlavé.
Ale taky jsme rocková kapela a když se na nás lidi přicházejí podívat, jak hrajeme živě, často jsou trochu překvapeni: “Panebože. Možná nejsou zrovna můj šálek čaje, ale když je vidíš naživo, jsou skvělí – jsou opravdová kapela.” Jezdíme na turné už skoro 15-20 let, ještě snad I víc, pokud počítáme i naší první kapelu. Takže jsme si potřbovali najít někoho, kdo bude schopen dát dohromady ty dvě strany naší kapely, víš? To bylo vždycky nae hlavní kritérium výběru producenta. Nechceme někoho, kdo by byl jenom na pop, nebo jenom na rock. Chceme najít takového hybrida – osobu, která bude mít schopnost překonat tu mezeru mezi těmito dvěma styly a pomoci nám najít ten správný zvuk naší kapely a to, jak hrajeme naživo. Přitom také musí být schopen udělat z našich písní to nejlepší, čím mohou být.
Jednou z mých nejoblíbenějších věcí na vašem eponymním albu je to, že si hodně lidí neuvědomuje, že jste na něm měli píseň s Maxem Martinem, a to ještě předtím, než se z něj stala taková hvězda. Říkáte si někdy třeba “Sakra, kéž bychom ho měli teď!” nebo si někdy třeba přejete znovu pracovat s někým tak známým, jako je on?
[Směje se] Jo, ta deska byla zajímavá. Měli jsme možnost pracovat s Maxem a taky s Danjou a Danja vlastně pracoval na celé té desce Justina Timberlakea s Timbalandem. Chtěli jsme prostě něco zkusit… měli jsme takovou vizi jako “Hey, bylo by fakt super, kdybychom udělali takový hybrid toho, co děláme,” tedy mix vysoce energických rychlých refrénů a veršů, který by měly spíše popový nádech. Bylo super pracovat s Maxem. Vážně zajímavé. Když se na to zpětně ohlížím, trochu si přeju, abychom některé věci maličko změnili, protože jsme tehdy prostě jen přišli a ukázali jsme mu několik písní z té desky a Max na to: “Páni, tahle píseň co tu mate je výborná!” Tedy se jmenovala úplně jinak, ale byla to prakticky ta samá píseň, kterou je dnes “Generation”. A on na to: “Pojďme na ní zapracovat,” a my na to: “Super! Maxovi Martinovi se líbí naše písně!” Trochu jsme ji upravili a přepsali některé části a on to pak produkoval. A když se dívám zpátky, stalo se to všechno tak rychle a teď, osm, devět let poté, si říkáme: “Co jsme si to sakra mysleli? Měli jsme s ním prostě napsat něco úplně nového přímo na místě!” Ale tak se to prostě stalo a bylo to super a Max je hrozně milý člověk. Strávili jsme s ním asi týden ve Švédsku a v L.A. a je to neuvěřitelně pokorný a úžasný chlap a jsem za jeho nynější úspěch hrozně rád. Je to úžasné. Takže snad jednoho dne s ním opět budeme mít šanci pracovat. To by bylo skvělé.
Na vaší zatím poslední desce to bylo poprvé, co jsme viděli, jak vaše kapela pracuje s dalšími skladateli. Bude to tak i tentokrát?
Celá tahle věc s dodatečnými skladateli je hrozně zvláštní. Když se podíváte na naší první desku, tu psalo jen nás pět. Měli jsme našeho producenta Arnolda, který sem tam něco upravil, ale jinak na 100% jsme to byli jen my. Poté druhá deska – to bylo to samé. Celou desku jsme napsali jen já s Pierrem. Na třetím albu jsme sem tam skládali i s dalšími skladateli, ale teprve na čtvrtém albu jsme do této spolupráce šli plnou parou vpřed a řekli jsme si: “Víš co? Bylo by báječné získat trochu čerstvé perspektivy a balancovat nějaké nápady,” A dopadlo to skvěle a užili jsme si to. A opět jsme měli možnost se učit a trávit čas s těmito lidmi a člověk si vždycky říká: “Aha, tak takhle to dělají.”
Myslím si, že hlavní věcí, co nás psaní s dodatečnými skladateli naučilo na naší poslední desce bylo, že každý používá ten stejný process. Je to těžké pro každého. Nikdo prostě jen tak nepřijde do místnosti a nevyplodí za hodinu hitovku. Každý se skládáním trochu bojuje a přepisuje to, co už napsal, a díky tomu jsme se cítili poněkud lépe ohledně našeho vlastního skládání. Nejsme divní. Jsme normální. Je v pořádku, když to nejde. Díky tomu jsou poté ty písně lepší. Vždycky nám přišlo, že pro ostatní to musí být mnohem jednodušší, protože my nad jednou písní strávíme třeba tři nebo čtyři dny. Ale potom si člověk uvědomí, že to tak dělá každý. Nikdo, možná tak kromě takového Maxe Martina, není schopen to dokončit za dvě hodiny. Takže je to v pořádku.
Na této nové desce jsme se opět vrátili ke skládání ve formaci já a Pierre. A k tomu je tu několik dodatečných skladatelů. Je to tak půl na půl. Ale hlavní věc, kterou jsme si odnesli je to, že je vtipné, jak v dnešní době každý používá dodatečné skladatele. Když jsme začínali, tak to bylo považováno za ten největší hřích. Pokud kapela skládala navíc s někým cizím, byla to ta nejhorší kapela na světě, všichni si z nich utahovali. Pokud už se to nějaká kapela rozhodla udělat, uchovávala to v naprosté tajnosti a bylo to dokonalé tabu. Teď to v dnešním hudebním průmyslu dělá každý. Nicméně znamená to potom, že se hudba stává hodně generickou, protože všichni skládají s těmi stejnými lidmi. A všichni skladatelé podnikají dvě skládací sessions za den, a skládají sedm dní v týdnu. To potom ale znamená, že někdy jim ta inspirace prostě dojde. A lidé se navíc všechno snaží dělat hrozně rychle. My osobně nejsme ti nejnadanější skladatelé na světě, ale když už, tak do své práce vložíme hodně času a pracovní morálky. Když jsme na této desce spolupracovali s některými lidmi, říkali jsme si: “Ale takhle my toto album skládat nechceme.” Někteří lidé se to snažili trochu odfláknout a jít na to hrozně rychle a napsat třema tři písně za den! A my na to: “Ne, pojďme radši napsat jednu dobrou píseň za týden a budeme za to rádi.” Nakonec nás některé to dodatečné skládání odradilo a rozhodli jsme se vrátit se k skládání jen já s Pierrem a bylo to super. Právě tyto písně jsou podle mě jedněmi z nejlepších na naší nové desce. Ale také je důležité zmínit, že pokud člověk pro album napíše 60-70 písní, je někdy důležité se s někým poradit a získat trochu vnější perspektivy.
Ohledně skládání písní je důležité zmínit jednu věc – a můžeš se na to zeptat jakékoliv jiné kapely – a to, že nikdo se o tvou kapelu nebude nikdy zajímat tak moc, jako ty. Nikoho ty písně nebudou zajímat tolik, co tebe. Takže bych řekl, že většinou pokud nepřijdeš hned s nějakou prvotní myšlenkou sám, nebudeš z té písně nadšený, pokud sám nepřijdeš s tím hlavním konceptem melodie. A právě na to jsme se na této desce hodně zamřovali. Myslím si, že pro nás je spíš mnohem důležité mít vedle sebe někoho, kdo, když už se chystáš nad nějakou písní zlomit hůl, tě zastaví a řekne: “Ne, je skvělá, pokračujme na ní.” Často jsme totiž trochu nejistí a o všem hrozně pochybujeme jako třeba: “No, nejsem si jistý, jestli je to dostatečně dobrý, možná bychom to měli sát stranou,” a pak když máš vedle sebe někoho jiného, pomůže ti a řekne: “Pojďme tuhle píseň dokončit!” A pak je člověk někdy opravdu hodně překvapen a říká si: “Páni! Jsem hrozně rád, že jsme to s touto písní nevzdali, je skvělá, vyšla výborně.” Nicméně někdy se taky stane, že pak říkáme: “Hmmm.. měli jsme pravdu” [Směje se] “Tuhle píseň tam nedáme.” Ale to je součástí toho celého procesu a myslím si, že I to nám hodně pomáhá.
Kromě skladatelských spoluprací na vašem minulém albu, se na něm vyjímaly také spolupráce s dalšími umělci. Uvidíme nějaké hosty také na tomto novém albu?
Jo, tak to je věc, na které pracujeme právě teď. Deska ještě není kompletně hotová, takže se rozhodně snažíme najdí nějaké hosty. Pro nás je vždycky hrozně cool, když můžeme mít na albu lidi, které respektujeme a obdivujeme, nebo se s nimi dokonce přátelíme. Takže na tom rozhodně pracujeme, ale nejsme v té fázi, kdy bych mohl něco konkrétního oficiálně oznámit, protože ještě vše nemáme úplně potvrzené. Ale rozhodně se o to snažíme právě v této chvíli.
Takže říkáš, že album je téměř hotové. Jak daleko bys řekl, že jste? Už mate alespoň měsíc, kdy plánujete desku vydat?
Naším cílem je vydat desku letos na podzim. Jestli to znamená na začátku nebo na konci, na tom právě pracujeme. Snažíme se zjistit, které datum bychom ji mohli vydat. Oficiálním datum vydání ale ještě nemáme. Ale jsme tak z 80-85% hotovi s mixováním, takže už se opravdu chýlíme ke konci. Mixáž alba měl na starosti Neal Avron a zní to naprosto skvěle. Výborně se s ním pracovalo. Teď už je jednom otázka, které z písní se dostanou na album, jak bude vypadat tracklist a tak dále. Ale už jsme konečně skoro u konce.
Já už jsem měl možnost několik těch nových písní slyšet, a přišli mi, že zní jako písně z Get Your Heart On na steroidech. Jako Simple Plan, ale na úplně jiné úrovni. Některé zní trochu retro, jako z 80. let. Bude takových písní na albu víc? Jak bys popsal rozličnost stylů, které na tomto albu najdeme?
Ano, přesně jak to popisuješ ty – naším cílem bylo snažit se všechno trochu víc okořenit a vzít vše, co dělá ze Simple Plan – Simple Plan, a dát to do největšího extrému. Snažili jsme se o nejlepší písně, které jsme pak produkovali tak, aby duchem zůstali věrni tomu, kým jsme, a odkud pocházíme, ale zároveň aby dokázaly čelit roku 2015. Nechceme znovu udělat album, které by znělo jako z roku 2004. Ale zároveň je na scéně, ze které pocházíme, mnoho skvělých věcí, nehledě na náš klasický zvuk, který nechceme ztratit.
Myslím si, že hlavním klíčem této desky – především co se rychlých písní týče – bylo snažit se dát jim hodně energie a učinit z nich něco velmi vzrušujícího. Lidé dnes hudbu poslouchají především přes iPhony, takže věnují písním pozornost jen krátkou chvíli. Chtěli jsme proto, aby naše písně na lidi „vybafly“ a získaly si jejich pozornost. Takže to byl náš hlavní přístup, co se skládání, ale i produkce týče. Co se týče alba, je na něm spousta různých stylů. Máme na něm například jednu z nejrychlejších a nejtvrdších písní, kterou jsme kdy napsali. Skoro má až takový Rise Against nádech. A jsem si vědom, že tohle se mi jednou vrátí [Směje se], ale to byla naše inspirace. Neříkám, že to bude znít jako Rise Against, ale je to ten typ hudby, kterou milujeme, a říkali jsme si, že by bylo fajn zkusit vytvořit něco v tom stylu. Takže to je asi jedna z nejdrsnějších a nejvíce agresivních písní, jakou jsme kdy napsali. Zároveň ale na albu najdete některé písně s hodně popovými vlivy.
Jsou tu asi tři různé věci, ve kterých jsme jako kapela dobří: vysoce energické písně, které člověka napumpují a jsou skvělé naživo a nesou takový ten starý dobrý zvuk Simple Plan. Pak tu jsou emocionální balady, s jejichž texty se mnoho lidí dokáže ztotožnit. I takové písně na novém albu najdete. Vždycky pro nás byly hodně důležité, a myslím si, že na této desce jsou možná ještě o něco víc emocionální, než dříve. Snažili jsme se, aby se s nimi opravdu dalo hodně ztotožnit. A nakonec tu máme ty zvláštní písně. Na naší minulé desce jsme měli píseň zvanou “Summer Paradise”, která byla rozhodně trochu mimo to, na co jsme byli sami zvyklí. Když jsme ji poprvé dokončili, říkali jsme si: “Wow, můžeme to vůbec vydat?” [Směje se] Přišla nám ale hodně autentická. Když jsme ji nahráli a zpětně si ji poslechli, zjistili jsme, že vlastně pořád zní jako my, a že se nám vlastně hrozně líbí. A když Pierre zpívá… O tom to je – mámehrozně velké štěstí, že Pierre má velmi osobitý hlas, a když něco zazpívá, ikdyž je to trochu mimo žánr, na který jsme zvyklý, pořád to zní jako Simple Plan. Když se proto všichni sejdeme a zahrajeme takovouto píseň a pevně v ni věříme, přijde nám o to vice autentická, a já se domnívám, že naši fanoušci ji také přijali. Říkají si třeba: “No jo, jsou to oni, protože to zpívají, hrajou a věří v to!”
Na každém albu se vždy snažíme dát do toho něco ze Simple Plan, co od nás lidé jako od kapely očekávají. Ale zároveň se tam vždy snažíme přidat I něco nového. Myslím si, že na našem novém albu bude několik písní, které jsou trochu něco jiného, a které lidi překvapí. Pro nás je to vzrušující, protože se tam můžeme rozvíjet a musíme se také přizpůsobovat novým věcem. Je to pro kapelu trochu zvláštní, hlavně když čím déle je kapela na scéně, tím obtížnější je zůstat relevantní, protože už kolem nich není to prvotní vzrušení jako u nové kapely. Takže lidé si často říkají: “Okay, a co pro nás máte teď? Je to už vaše pátá deska.” Pokud kapela zůstane u toho stejného zvuku… a některé to opravdu dokážou… nicméně často se jejich fanoušci již začnou nudit. Řeknou si: “Tak jo, zase vydali tu stejnou desku.. to už je trochu nuda.” Ale pokud kapela svůj zvuk drasticky změní, nebo se pokusí o něco úplně odlišného, řeknou: “No… líbily se mi spíš jejich první desky.” Takže my se snažíme najít rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy. A přijde mi, že jsme ji dosáhli. Jakmile uslyší novou desku jako celek, lidé si řeknou: “No jo! Super, chápu to!” Jak jsi říkal, je tam několik vlivů z minulých let, nějaké to retro, což jsme nikdy neudělali, ale chtěli jsme to zkusit a bylo to velmi vzrušující. A pak tam je několik klasických elementů. Snažíme se prostě najít rovnováhu mezi tím vším a myslím, že na spoustě písní se nám to podařilo.
Přesně to jsem chtěl říct, protože jsem rozhodně slyšel nějaké saxofony a trumpety na jedné z vašich nových písní, a skutečně to tam pasuje. Není to přímo kombinace, kterou by člověk od Simple Plan čekal, přesně jak jsi říkal, ale zní to dobře, dává to smysl a Pierrův hlas se k tomu hodí.
Málem jsem zapomněl, že jsi vlastně slyšel “Sad.” To je jedna z mých nejoblíbenějších písní na albu. Bylo to skvělé něco takového udělat, protože je to rychlá rytmická píseň, ale zároveň je to takový návrat, má tam trochu hudby, kterou by člověk slyšel spíše od Cee Lo Greena či Bruno Marse, ale je do toho vmixovaná ta punková energie a trubky. Nechci přímo říct, že to má nějaký vliv žánru ska, o ten jsme se rozhodně nesnažili, ale zároveň ta energie tomu dává trochu takový zvuk, jako přináší třeba Less Than Jake. Co se týče textu, co se mi na něm líbí je, že téma je velmi tradičně simple-planovské, ale zároveň je tam trochu zvláštní úprava, která je super. Je to něco jako nová verze věcí, o kterých jsme napsali již dříve. Ale ano, opravdu mám tuhle píseň rád. Jedna z mých oblíbených.
Díval jsem se na data vydání vašich předchozích alb a všiml jsem si, že když vyjde vaše nové album, bude to ta nejdelší odluka mezi alby, kterou jste kdy měli. Přijde vám, že to bylo tak dlouho? Myslíš si, že byste někdy jako kapela chtěli vydávat alba o něco rychleji?
V ideálním světě bychom vydávali alba každé dva roky nebo rok a půl. Když si na absolutepunk čtu komentáře lidí, vždycky říkají věci jako „Oh, oni jsou všichni ještě spolu? Jako vážně, oni jsou pořád kapela?“ Je to tak zajímavé, protože si lidé neuvědomují, jak to máme mimo Spojené Státy. Rozhodně to není tak jako to bylo během první nebo druhé desky. Trochu popularity jsme ztratily, rozhodně alespoň ve Státech. Ale stále tam i přesto máme obrovskou základnu fanoušků, ale nehrají nás v rádiu tak moc jako během období prvního a druhého alba, víš?
Ale důvod proč nám tak dlouho trvá vydat desku je právě proto, že jelikož jsme ve Státech trochu upadli, měli jsme možnost si alespoň vytvořit skvělou mezinárodní kariéru. Po vydání našeho minulého alba jsme projeli 12 nebo 13 zemí v Jižní Americe od Chile přes Brazílii až po Argentinu. Mexiko bylo také úžasné. Do Austrálie jsme jeli třikrát nebo čtyřikrát. V Evropě pak čtyřikrát nebo pětkrát. Jeli jsme do Vietnamu, po celé jihovýchodní Asii a Kanadě, samozřejmě, a také Rusku. A Izrael. Možná ve Státech se naše popularita trochu zpomalila, ale alespoň nám to dalo možnost získat fanoušky po celém světě. Takže když tourujeme, trvá nám to skoro dva roky, než se dostaneme všude. Proto jsou naše tárovací cykly o to delší, protože nejedeme pouze dvě turné po USA a jedno evropské. My si vjedeme, a to pořádně, protože tahle kapela byla vždy především o koncertech a hraní naživo, a díky tomu jsme si vybudovali naši kariéru a naše spojení s fanoušky.
Proto to trvá tak dlouho a myslím si, že někdy si to lidé neuvědomují, jen proto, že v USA si lidé myslí “Oh páni, tihle kluci se jen dva roky někde flákají a nic nedělají,” ale ve skutečnosti je to jen hodně tourování. A poté si vždy bereme nějaké volno. V ideálním světe bych si přál, abychom mohli napsat desku během dvou nebo třech měsíců. Ale myslím si, že důvodem, proč je tato kapela stale tady a je stale relevatní pro spoustu fanoušků po celém světě, je fakt, že vždycky klademe velký důraz na naše písně. Ať už je to váš šálek čaje, neb one, jestli jste fanoušky našeho stylu hudbu nebo toho druhu skládání, který užíváme, vždycky jsou pro nás naše písně extrémně důležité, a proto se snažíme strávit hodně času ujištěním se, že máme kvalitní písně.
Poslední věc, kterou bychom chtěli je, abychom se stali kapelou, která jede na turné a dělá třeba jenom turné k oslavě 10. výročí prvního alba. Vlastně, pro nás by to už bylo téměř 13. výročí. [Směje se] Nebo taková ta turné, kde kapela hraje svou novou desku, a kdy si proto lidé radši zadou na pivo nebo odejdou, protože nehrajete stare songy. Myslím si, že s každou deskou se snažíme, aby se stala nejoblíbenější deskou našich fanoušků. A hlavně našich největších fanoušků. Takže se chceme ujistit, že vydáme desku o 12-13 písních, přičemž každá z nich bude něčí nejoblíbenější. To je takové naše kritérium. A pokud je píseň jenom “okay”, no, tak prostě pokračujeme v psaní. Pro tuto desku jsme napsali 75 písní, no, skoro 80, a stale ještě skládáme další. I přesto, že je deska téměř dokončena. Člověk nikdy neví. Jednou se může vzbudit a napsat tu nejlepší píseň, kterou kdy napsal, takže se stale snažíme, ale trvá to. Hold některé kapely jedou na turné a doma mají skupinu skladatelů, kteří pro ně píší písně zatímco je kapela na turné, což činí vydávání rychlé vydávání alb o to snadnějším, než když je člověk skládá sám. Věř mi, přál bych si, abychom byli rychlejší. Přál bych si, abychom to nějak urychlili. Možná to prostě nemáme v krvi, možná se musíme jen zlepšit ve skládání písní, ale věř mi, děláme, co můžeme. [Směje se]
V únoru jste byli ve studio s 5 Seconds Of Summer. Jaké z toho vzešly písně?
Jsou skvělé! Napsali jsme s nimi dvě písně, jsou to skvělí kluci a moc jsme si to s nimi užili a velmi rádi jsme je poznali. Samozřejmě jsme spolu nestrávili měsíce a měsíce, ale bylo to fakt cool mít možnost pro ně skládat a přišli jsme nakonec se dvěmi písněmi. Jedna z nich je vážně super-rychlá, zábavná, která v sobě má takový ten starý dobrý pop-punk a druhá je spíše pomalejší balada. Abych řekl pravdu, netuším, jaký je současný stav těchto písní. Je to šílené. Točí se kolem nich tolik lidí. Myslím si, že skládali s tucty a tucty dalších lidí, takže kdo ví, jestli se na to album vůbec dostanou, ale každopádně to pro nás byla čest a ty písně, které ze skládání s nimi vzešly jsou super. Jsem na ty kluky moc pyšný. Myslím, že je velmi vzrušující, a především pro tu naši hudební scénu, mít tu kapelu, která na tento druh hudby opět vrhá trochu světla. Taková hudba se totiž na běžných rádiích moc nehraje. Je tu několik kapel jako Fall Out Boy, kterým se do rádií podařilo dostat, což je skvělé. Ale kromě nich tu mnoho jiných kapel z našeho stylu hudby už není. Takže je super získat trochu pozornosti a mít tu takovou kapelu, která lidem ukáže i další kapely, které tu už nějaký ten čas jsou.
Nejlepší věc na nich je, že píší s mnoha kapelami, na kterých sami vyrůstali jako Good Charlotte, All Time Low, Sum 41. Dali někdy během vašeho společného skládání najevo nějaký fanouškovský entusiasmus?
Jo, bylo to od nich vážně super, že byli tak nadšení a chtěli si přizvat kapely a umělce, na kterých vyrůstali. Pro nás to bylo skvělé, protože nám pořád říkali věci jako, “Kámo, se svou první přítelkyní jsem se poprvé líbal, když hrálo ‘I’d Do Anything’” a pak bylo také vtipné, když ke konci našeho skládání začali hrát svou verzi naší písně “Perfect” a Pierre s nimi zpíval a oni to nahráli na svůj Instagram a Twitter. Bylo to šílené. Zmínili nás v těch příspěvcích a já o tom nevěděl a podívám se na mobil a tam je asi 3500 upozornění, a já na to: “Wow!” [Směje se]. To se hold stává, když má někdo masivní množství followerů. Bylo to fakt super a znali všechny naše songy a říkali nám, jak velkými fanoušky jsou, takže to od nich bylo moc mile. Je to skvělé, protože když jsme začínali my, byli jsme hodně mladá kapela. Byli jsme ti nejmladší v místnosti a jeli jsme na turné s Blink nebo Green Day a říkali jsme si tehdy: “Panebože, nemůžu uvěřit, že máme stejný catering jako Mark z Blink!”. Bylo to úžasné a teď mi přijde, že když se vidíme s kluky z 5SOS nebo když hrajeme na Warped Tour, jet u spousta mladých kapel, a tak nějak jsme se už stali sami těmi veterány. Je to šílené, jak se věci mění a bylo to vážně super slyšet všechny tyto kapely jak nám říkají třeba: “Jsi tím důvodem, proč dnes hraju na bicí” nebo “Jsi tím velkým důvodem, proč jsem si založil kapelu” nebo “Tvá kapela je pro mě fakt důležitá” takže to bylo opravdu velmi lichotivé.
Před několika týdny jste byli ve studiu, kde jste pracovali na něčem ohledně nějakého soundtracku, že? Můžeš nám prozradit něco bližšího? Bude to pro film nebo seriál?
To je vlastně velmi zajímavé. Nevím, jestli to bude zajímavé pro vás ve Státech, ale kdyby dávno v Quebecu vznikl jeden francouzsko-kanadský film. Každé dítě ten film vidělo a právě nyní se chystá velký re-make, na jehož soundtrack bylo vybráno několik různých kapel, a to včetně nás. Protože jsme jako malí byli velkými fanoušky tohoto filmu, hned jsme souhlasili. Byla to velká součást našeho dětství. Myslím si, že bude snad vydán i v angličtině. Jmenuje se “The Dog That Stopped The War“ nebo tak nějak. Nevím, jak moc populární byl jinde na světe, ale rozhodně u nás v Montrealu a v Quebecu byl neskutečně populární, a každé dítě ho milovalo. Takže je super, že můžeme být v jistém smyslu jeho součástí. Myslím, že se na soundtracku objeví i Celine Dion a několik indie kapel z Kanady jako Walk Off The Earth. Nejsem si ale jistý. Ale rozhodně bylo super být toho součástí.
