Nový projekt SimplePlan.cz „Fan stories“ (Příběhy fanoušků) se snaží prostřednictvím pravdivých příběhů z vlastních vzpomínek zaslaných přímo fanoušky zdokumentovat různá setkání Simple Plan se svými fanoušky po celém světě. Pročtěte si předešlé publikované příběhy fanoušků, anebo nám rovnou zašlete svůj vlastní příběh či vzpomínku ze setkání s SP prostřednictvím tohoto formuláře!
Jako další příbeh tu máme jeden z paměti fanynky, kterou můžete znát jako kameramanku rozhovorů SimplePlan.cz – Violu z Rakouska, která se s námi podělila o to, co se jí přihodilo na evropském turné Simple Plan v březnu roku 2012:
„Takže, v roce 2012 jsem se já společně s několika přáteli rozhodla zúčastnit se několika německých koncertů SP. Začali jsme Hamburkem, odkud jsme jeli do Berlína, pak do Kolína a následně do Mnichova – a to celé autem. Moc jsme si to užívali – tedy až do dne, kdy jsme opustili show v Kolíně a rozhodli jsme se jet přes noc do Mnichova, kde jsme měli přespat u další z našich kamarádek. Většinu jízdy jsem byla vzhůru a bavila se s kamarádkou, která řídila, ale když už jsme byly skoro u Mnichova, se mi podařilo na chvíli usnout.
Probudil mě pohyb auta, které se najednou začalo točit dokola a narazilo do kraje dálnice… Někdo to do nás zezadu napálil (nikdy jsme se nedozvěděli, kdo to byl, jelikož hned ujel) a naše auto se začalo točit dokola na dálnici. Když jsme se konečně zastavily, naše auto bylo na odpis, já jsem krvácela z hlavy a další kamarádka si zase narazila kyčel. Naštěstí kolem zrovna projížděla policie a ambulance přijela také do několika minut. Vzali mě do nemocnice, kde mi zašili ránu na hlavě, zatímco mé kamarádky prohlíželi a zrentgenovali. Byl to zázrak, ale nezůstaly jsme trčet půl hodiny od Mnichova a podařilo se nám vypůjčit si auto a ještě ten den nás pustili z nemocnice.
Když jsme se konečně dostali do bytu mé kamarádky, potlučené, otřesené a trochu traumatizované, musely jsme čelit rozhodnutí, jestli ten den vyrazíme na koncert nebo ne. Pršelo, byla zima, všem nám nebylo zrovna do smíchu, ale rozhodly jsme se jít, jelikož už jsme toho ten den udělali tolik, abychom se do Mnichova dostaly. Čekání na soundcheck v dešti bylo jednou z chvil, kdy jsem silně přemýšlela o tom, že se možná vrátím zpátky do kamarádčina bytu a budu po zbytek dne spát, ale jakmile nás pustili dovnitř haly, všechna ta nejistota zmizela.
Po několika písních za námi kluci přišli dolů a všechny ty těžkosti celého dne najednou stály za to. Kluci byli neskutečně milí a vypadalo to, že o nás měli skutečně velké obavy. Musely jsme svůj příběh vyprávět asi milionkrát a dokonce se mě zeptali, jestli mi na mou ránu nemají přinést led (byla jsem hodně oteklá, což mi tehdy vůbec nedocházelo). Jeff mi tehdy vymyslel novou přezdívku “Stitches” (překlad: „Stehy“) a říkal mi tak mnohem déle, než by se mi možná i líbilo, abych řekla pravdu. Nemuseli o nás vůbec vyjádřit žádnou starost, ale udělali to, a to je dosud jeden z hlavních důvodů, proč jsou Simple Plan jednou z mých nejoblíbenějších kapel. O dva dny později na soundchecku ve Vídni byl pak Pierre zrovna uprostřed písně, když jsme vcházeli do haly a kdy přestal zpívat, jen aby se mě zeptal, jak se daří mé hlavě – jsou to opravdu neskuteční lidé!“
