Nedávno jsem na svém počítači procházela soubory týkající se SimplePlan.cz, když jsem nalezla složku, která stále obsahuje všechny informace z tzv. „Press archívu“, jedné z bývalých sekcí na SP.cz [bohužel kvůli mé lenosti její časově-náročné povaze jsem nebyla schopná ji neustále aktualizovat se všemi články týkajícími se SP, takže jsem se jí brzy rozhodla „nenápadně“ zbavit]. Kromě řady článků z různých serverů či časopisů jsem zde uchovávala také něco, za což jsem nyní zpětně velice ráda, jelikož to dnes již nikde na internetu nenaleznete: staré blogy z MySpace.
Věřím, že spousta z vás, kteří jste z mladší generace, než je ta moje, možná ani netuší, co to vlastně MySpace bylo. Na začátku první dekády tohoto tisíciletí bylo MySpace jednou z prvních globálních online sociálních sítí (ještě předtím, než se Facebook stal „cool“), která primárně sloužila jako online prostor pro muzikanty, kteří zde mohli ukázat svou hudbu celému světu a najít nové fanoušky. Zároveň MySpace také sloužilo fanouškům jako prostředek ke spojení s jejich oblíbenými umělci a také s dalšími fanoušky.
Simple Plan se na MySpace přidali okolo roku 2006, přičemž každý ze členů měl svůj vlastní profil, včetně samotné kapely. A podobně jako je tomu dnes u Instagramu, někteří jej používali více než jiní (*ehm* David *ehm*). Kromě publikování fotografií, rozesílání bulletinů a někdy také čtení a odpovídání na komentáře a zprávy fanoušků, někteří ze členů začali časem také blogovat, což přišlo přibližně v té samé době, co kapela také začala poprvé vlogovat (jen tak pro zajímavost: dodnes se Simple Plan domnívají, že to byli oni, kdo s termínem „vlog“ přišel jako vůbec první na světě, a to konkrétně v tomto videu). S MySpace blogy to bylo poprvé, co si fanoušci mohli přečíst o dobrodružstvích jednotlivých členů kapely přímo z jejich vlastních slov – na rozdíl od dřívějších krátkých zpráv na oficiálních stránkách, které tehdy ještě spravoval Patrick Langlois.
Během mého procházení starých blogů Simple Plan jsem našla poklad, kterým je Chuckův úplně první blog na MySpace, který Chuck příhodně publikoval přesně před 10 lety – 19. září 2006. A i přesto, že Chuck rozhodně nebyl prvním v kapele, kdo by si založil profil na MySpace, nebo by jako první začal blogovat, protože je to tak pěkné kulaté výročí a navíc Chuck předevčírem oslavil své narozeniny, říkala jsem si, že by bylo pěkné si takto pěkně tu starou dobrou MySpace éru připomenout. Sami z Chuckova blogu uvidíte, že kromě jeho věku se toho za těch 10 let příliš mnoho nezměnilo. Tady je:
Chuckův první blog
Yo! Jak se všichni máte? Doufám, že dobře.
Fajn… přiznávám.. jsme hrozní. Fakt hrozní! Slíbili jsme vám, že vám budeme dávat vědět, co se s kapelou děje, zatímco skládáme písně pro novou desku. A totálně jsme se na to vykašlali… Poslední blog, který jsme jako kapela napsali, byl z 3. března 2006. Takže… je to poněkud trapné. Takže, jménem Seba, Pierra, Davida, Jeffa a sebe, bych se chtěl velice omluvit. A začínajíc dneškem začneme blogovat jako ti největší Microsoft nerdi. Staneme se Perezem Hiltonem kapelových blogů. No, vlastně si nejsem jistý, jestli dokážeme blogovat tak moc jako on, ale rozhodně to nemůže být horší, než dosud. Takže se sem vracejte a sami uvidíte.
Takže, v neděli jsem měl narozeniny! Před 27 lety, 17. září 1979 v 9:59 ráno jsem se v Montrealu narodil. Nemůžu uvěřit tomu, že mi je už 27 let. Stále mi přijde, že mi je 19, chápete? Je to divný… Pamatuju si, jak mi věk „27“ připadal tak hrozně daleko, když mi bylo 16 nebo 17. Ale víte co… každý rok, co uplyne, mi přináší ty nejúžasnější věci. Jsem se svým životem každý den víc a víc spokojený, takže se nebojím, ale spíše se nemůžu dočkat toho, co příští rok přinese. Vážně si myslím, že si ho hodně užijeme.
Mé narozeniny byly skvělé. Pierre, Seb, Pat, Jeff a několik dalších přátel z Montrealu a já jsme si všichni v sobotu večer zašli na skvělou večeři. Do skvělé italské restaurace… A bylo to bezvadný. Nic nepřekoná to, když si můžeš dát skvělou večeři se všemi svými nejlepšími přáteli. Pak jsme šli ještě pařit dál, ale to už bylo celkem na nic… takže asi tak. Nic šíleného. Žádná šílená párty, ale pořád to bylo fajn.
Další den jsem si šel zahrát hokej. MILUJU hokej! Je to moje vášeň. Žiju pro něj. Hraju asi 3x týdně a nemůžu se toho nabažit. Je to skvělá zábava a zároveň tím výborně procvičím tělo!! Jinak, odehrál jsem v neděli dva zápasy za sebou… hned v prvním zápase jsem dal hattrick.. to jsou 3 góly v jedné hře a to je celkem super btw… je to celkem těžký něco takovýho dát. Nebudu vám lhát, jsem vážně vážně dobrej… (pokud sledujete seriál Larry, kroť se (Curb Your Enthusiasm), zrovnu si přečtěte tu poslední větu a vzpomeňte si na Larryho Davida. Je to vážně, vážně vtipný!) Nicméně, bylo to super, a pak jsem měl pěknou večeři se svou rodinou. Bylo to bezvadný. Také jsem obdržel spoustu telefonátů a instatních zpráv od několika svých starých přátel. Většinou svoje narozeniny nemám příliš rád, protože se cítím špatně, že kvůli tomu lidi „musí“ vynaložit nějaké úsilí, aby mi udělali pěkný den. Prostě je mi to trochu nepříjemné, rozumíte mi? Ale bylo fajn slyšet od všech těchto lidí.
Také jsem chtěl využít této příležitosti a poděkovat vám všem za všechna ta přání k narozeninám – ať už tady nebo na simpleplanonline.com. Hrozně mě to potěšilo. Je úžasné vědět, že lidé z celého světa si na tebe vzpomenou. Díky!
No, jinak, vím, že hodně z vás zvažovalo, co jsme to vlastně těch pár posledních měsíců podnikali. No… kromě hraní hokeje, jsme také každý den skládali písně, a to každý den od našeho posledního koncertu. Skládání alba není ta nejsnadnější věc na světě a my pracujeme jak diví, abychom se ujistili, že vám přineseme album, na které budeme pyšní, a které doufejme budete milovat i vy. Zprvu to bylo těžké, protože jsme museli přijít na to, co dalším albem budeme chtít říct, a jakým směrem se budeme chtít vydat s naší hudbou. Ale konečně se do toho dostáváme a začíná nám to do sebe konečně zapadat. Jsem z naší nové hudby vážně nadšený. Nemůžu se dočkat, až ji uslyšíte. Prosím, buďte trpěliví.. Již brzy.
Zatímco toto píšu, tak poslouchám novou desku Plain White T’s. Je skvělá! Pořiďte si jí! Jsou to skvělí kluci a já jim přeju všechen úspěch na světě. Mnohokrát jsme s nimi tourovali a jsou to ti nejmilejší kluci na světě. A teď dali dohromady další skvělou desku, takže gratuluju, hoši! A teď se mi tu spustila nová deska Rise Against a ta je taky úžasná. Vím, že Seb a Pat o ní mluvili samou chválu v Man of the Hour Hour na Idobi rádiu. A já s nimi souhlasím….je výborná. A když už mluvíme o výborných věcech, co říkáte na MOTH? No tak! Já tu show miluju. I přesto, že jsem již v minulosti slyšel milion variací všech těch stupidních vtipů, které říkají, stále se jim směju. Jsou to nerdi a já to miluju. Já jsem taky tak trochu nerd, takže se s tím dokážu ztotožnit. Nicméně, tomu pořadu se daří dobře, takže jsem za ně hrozně rád, a zároveň na ně i trochu žárlím, lol. Možná bychom s Pierrem měli taky založit vlastní rádiovou show. A pak bychom mohli soupeřit v poslechovosti! Však počkejte a uvidíte.
Nicméně, jdu si poslechnout nějakou další hudbu. Zase brzy napíšu.
Opatrujte se.
Chuck
