Sebastien v novém rozhovoru reaguje na negativní kritiky a mnoho dalšího

V novém německém rozhovoru pro server AllSchools.de, Sebastien Lefebvre promluvil o velkém množství témat, ale dvě z jeho odpovědí byly natolik zajímavé, že jsem se rozhodla na ně poukázat a přeložit je pro vás. V těchto odpovědích Sebastien reagoval na negativní kritiku, která se s vydáním nového alba samozřejmě objevila a zároveň také promluvil o tom, jestli se jeho kapela cítí donucena udržovat si svůj status kapely, která je tu od toho, aby svým fanouškům skrze své písně předávala určitá ‚životní motta‘.

Toto část rozhovoru si můžete přečíst níže [celý původní článek poté najdete zde]:

Četla jsem si některé recenze k vašemu novému albu…

A co v nich bylo?

No, některé z nich byly negativní…

V jakém smyslu? Já samozřejmě čtu jenom ty pozitivní kritiky.

V některých se píše, že nejste dost autentičtí, jelikož stárnete a vaše hudba se hodně mění – především co se týče „I Don’t Wanna Go To Bed“ a „I Dream About You“. Ale zároveň se snažíte být těmi samými teenagery, jako na začátku.

To je velmi zajímavé!

Takže bych chtěla vědět – co by jsi takovým kritikům odpověděl?

Přijde mi velmi zajímavé, že několik let na něčem pracuješ a pak ti to v několika slovech takhle snadno strhá nějaký kritik. A já to chápu, je to jejich práce: pokud se jim něco nelíbí. Ale tohle jsou pravděpodobně ti samí lidé, kteří by nás kritizovali, kdybychom pokaždé dorazili s úplně tou stejnou deskou. Pak by říkali: „Jo, tak ti jsou tu zase s úplně tím samým.“ Myslím si, že někteří lidé prostě nemají rádi Simple Plan a to je pro ně konečná – a to je samozřejmě v pořádku. Je to jejich názor. Ale pro nás bylo vždycky důležité si připomenout, kým jsme my a kým jsou naši fanoušci. Takže si myslím, že proto jsou také rockové písně na tomto albu ještě rockovější, než kdy dřív. A myslím si, že hodně lidi se mnou bude souhlasit, že ten punk rockem inspirovaný zvuk Simple Plan a ty rychlé písně tam stále jsou. Nicméně podívejte se na naše první album – říká se, že v té době bylo „Perfect“ naší nejúspěšnější písní. A to byla emocionální balada. Ale pak tu bylo „Welcome To My Life“ a „Untitled“ na druhém albu. Takže co je to vlastně ten zvuk Simple Plan? Mohlo by to být cokoliv. Jsme také kapelou, která se vždy snaží dělat něco nového. Pokusili jsme se o něco nového se „Summer Paradise“ a to nám vyšlo a naši fanoušci tu píseň milovali. Bylo to skvělé. Takže teď jsme se chtěli pokusit o něco podobného se „Singing In The Rain“ a „I Don’t Wanna Go To Bed“. Ta poslední zmíněná píseň je asi tou nejvíce popovou, kterou jsme kdy složili. A já jí mám rád. Ta píseň je zábavná a chce se ti z ní hned tancovat. Je to píseň, díky které začnou lidi v davu pogovat? To asi ne. Ale i tak. „I Dream About You“ je pak úplně odlišná píseň, ale líbila se nám. Takže, obáváme se těch několika kritiků, kteří naše nové album nepobrali? Samozřejmě, že ne. Tyhle písně se nám líbily, a proto jsme je na album dali.

Mám pocit, že chcete do světa skrze své písně vyslat jednu konkrétní zprávu. Něco ve smyslu „dělej si co chceš, buď sebevědomý, nenech ostatní, aby tě změnili…“

Ano, přesně to je zpráva, kterou toto album vysílá. To je pravda.

Připadá vám to v určitém smyslu jako povinnost dávat svým fanouškům toto „životní motto“? Také jste před 11 lety založili nadaci Simple Plan Foundation. To ukazuje, že jsou pro vás vaši fanoušci opravdu důležití.

Nemyslím si, že to chápeme jako povinnost. Ale víme, že je to důležité. Vždycky jsme se snažili dělat tuhle řekněme „temnější“ a rychlejší hudbu s pozitivními texty. Vždycky bylo součástí toho, za čím Simple Plan stojí, že „všechno bude v pořádku“ a „jen vydrž“. A já si myslím, že s tím pouze pokračujeme, už třeba jen proto, že je v dnešní době na internetu tolik svobodného projevu. Je to jeden velký rámus. A pro některé lidi pak může být velmi nesnadné rozhodnout se na co se vůbec zaměřit. Je tu hodně šikany a hodně negativních komentářů. Někteří třeba publikují svou fotku online a pak jsou navěky nešťastní kvůli tomu, že na ní někdo řekne něco špatného. Může to být opravdu těžké. A my chceme prostě jenom říct „je v pořádku být sám sebou.“ A protože každý je rozdílný, nikdo nemůže přesně určit, co je normální, a co ne. Nikdo neví, co je vlastně normální. Já jsem pravděpodobně divnej. Ty seš třeba zvídavá. A to je v pořádku. Nemusíme být jako každý druhý. Ano, je důležité následovat své sny a zůstat pozitivní. Ale myslím si, že o to více důležité je dělat to, co opravdu chceš. Pokud ti to připadá správné, tak to asi správné bude. A měl bys za tím jít. A nebrat si takové komentáře k srdci či kvůli tomu být naštvaný. Některé věci by se prostě měly ignorovat. Prostě musíš jít dál. Naše píseň „Farewell“ je toho dobrým příkladem. Máme hned několik takových písní. Myslím si, že je pro nás hodně důležité o tomto hovořit, jelikož nám se to děje taky. Je nám všem už přes 30, ale jsme na očích a lidé o nás neustále říkají jak dobré, tak i špatné věci. A proto pro nás bylo důležité o tom promluvit v rámci písně, protože je to realita, která je součástí našich vlastních životů.